radil bych žádnému synu středu, aby mu chyběla. Jen uzavřete smlouvu! Zítra odplujeme. Znáte cenu přeplavného?«
Jízdné nazývá se tu velice žertovným ale úplně případným jménem schui-kio; to znamená doslovně ‚vodní nohy.‘ Peníze, jež platíme, jsou nohy, pomocí nichž přes vodu běžíme. Ten muž žádal za osobu toliko jeden dollar až do Kantonu. Na parníku byli bychom musili platit čtyřikrát tolik.«
»Tedy poplujeme. Strava není při tom?«
»Ne. Je nutno pečovati o všecko, také o postele.«
»Těch nepotřebuji. Spím tak, jak to najdu. Mám snad, chci-li do Číny, dříve oškubati dvě stě českých hus a rovněž tolik husáků a po kolik měsíců peří dráti, abych potom mohl zde o paštice z husích jater jenom sníti, aniž bych ji mohl skutečně požívati. To — — —«
»Oh!« přerušil jej Hollanďan, klada s povzdechem ruce na svůj žaludek. »Chrupající pečená husa nebo kachna je sice malá, ale dobrá!«
»To máte pravdu!« souhlasil Methusalem. »Bohužel máme teď co činiti s džunkou a nikoli s pečenou martinskou husou. Schui-heu je jediná loď, která zítra odpluje. Je otázka, chceme-li jí použiti. Zástupce kapitánův se mi nelíbil, podrobím se však ostatním hlasům.«
»Pojedeme,« pravil kapitán. »Doufám, že Bohumír není proti tomu?«
»Jsem při tom,« mínil jmenovaný. »Proč bychom tu měli dřepěti. Čím dříve odplujeme, tím dříve se překotíme, a to je přece také jakýsi druh zábavy.«
»Ano, strýče Methusaleme,« prosil Richard. »Ne-
