»Re!« kýval jmenovec dobyvatele Jerusalema.
Turnerstick dokázal, že neřekl příliš mnoho. Vyprázdnil sklenici. Bohumír vzal mu ji ihned z ruky, naplnil ji sobě a vyprázdnil ji rovněž tak jako oba druzí.
Hostinský a sklepníci stáli povzdálečí a udiveně na sebe pohlíželi. Takových pijáků ještě nikdy neviděli. Tlustý Hollanďan, ačkoli se velice důvěrně zaměstnával svým »Vleeschem«, přece celý výjev spozoroval. Byl důkladným jedlíkem; nyní spatřil lidi, kteří v pití dokázali aspoň tolik jako on v jídle. To mu imponovalo; hněv jeho okamžitě zmizel. Cítil se pohnuta jim své uznání vysloviti. Proto zvedl se se svých dvou židlí, přistoupil k nim, utřel si ubrouskem ústa a pravil: »Mijne Heeren, gij zift braave en dappere makkers. Gij drinkt tamelijk goed. Ik ben uw vriend en uw broeder; gij wordt het begrijpen. Ik bidd, geot mij uwe handen — moji pánové, vy jste hodní a stateční soudruzi. Pijete dosti dobře. Jsem váš přítel a bratr; to pochopíte. Prosím, podejte mi své ruce!«
Potřásl každému z nich rukou a vrátil se potom ke svému stolu, aby dále jedl.
Co se týče Richarda Steina, ten neodvážil se na plnou sklenici Methusalemovu. Dal si přimésti menší a přivlastnil si také jenom jednu láhev. Bohumír sáhl okamžitě po třech ostatních, nalil je do sklenice a vypil rázem, když byl dříve sám sobě provolal: »Prosit žaludek! Není to sice žádná průtrž mračen, přece však příjemný mírný deštík.«
Potom sňal s hlavy svou bílou čepici, jež měla nepromokavou podšívku, položil ji obráceně, tedy otevřenou na stůl, přímo před novofundlanďana a nalil tomuto do ní poslední čtyři lahvičky. Pes pozřel s velikou
