že při tom se na přítomné ani nepodíval a nedbaje jich malými závažnými zraky k nejbližšímu stolu vesloval. Zdálo se, že hostinský ho zná, neboť přiskočil úslužně, přisunul hluboko se ukláněje dvě židle k sobě, jelikož by byl host jenom na jedné dostatečného místa nenašel, odňal mu kabeli, obě pušky a sluník a uložil tyto věci s jemnou pečlivostí na blízku hosta.
Po obličeji Methusalemově mihl se při spatření a při pozdravu tohoto muže veselý úsměv. Zdvihl se, učinil poklonu a odpověděl veselým tonem: »Neemt plaats; maakt geene Komplimenten; doet ais of gij thuis waart — posaďte se; nedělejte žádných okolků; čiňte, jako byste byl doma!«
Teď teprve pohlédl tlustý na ty čtyři. Prohlížel si je několik vteřin, svraštil potom bezbrvé obočí a řekl zdvořilému Methusalemovi: »Zij ziju een ongelukkige nijlpaard — Vy jste nešťastný hroch!«
Potom praštil sebou vzdychaje na dvě židle a zíval, jakoby chtěl spolknouti půl atmosféry.
»En zij zijn een dick stekelvarken — a vy jste dikobraz!« volal na něho student ve smíchu.
»Zij schaap — Vy ovce!« odpověděl tlustý pohrdlivě.
»Zij neushoorn — Vy nosorožče!« vmetl mu Methusalem zpátky.
»Zij — zij — zij papegaai — Vy papoušku!« hřímal tlustý.
»Zij hooi-hofd — Vy kupko sena!« smál se Degenfeld.
Tu povstal tlustý, napřáhl obě pěsti a řval přerývaným hlasem: »Zij dor vlammetje, zij droogen kleermaker
