To stávalo se třikrát denně: dopoledne, odpoledne a večer, a to s takovou pravidelností, že obyvatelé ulice Humboldtovy a Pepřové uličky zvykli si naříditi si své hodiny, když zůstaly státi anebo šly špatně, podle něho.
Ale jednoho dne čekali marně na jeho objevení. Divili se tomu, vrtěli hlavami. Když se neobjevil také následujícího dne, začali býti starostliví. Třetího dne se usnesli promluviti s paní Steinovou, jeho domácí paní, a dozvěděli se touto cestou, že zaplatil nájemné na dva roky napřed a potom zmizel. Kam? To nebylo možno vyzvěděti. Teprve později povídalo se, že vzal s sebou syna své domácí paní. Tato musila znáti cíl cesty, ale protože nedala si vylákati ani slůvka, jež by se k tomu vztahovalo, tedy jednalo se na všechen způsob o nějaké tajemství, jehož odhalení bylo nutno přenechati budoucnosti.
Onoho odpoledne, kdy byl »červenomodrý Methusalem« posledně viděn u »Listonoše z Ninive«, neměl sám ani tušení o tom, že odpoledne nepřijde a že dokonce po mnoho měsících odtud vzdálen bude.
Jako obyčejně vracel se s medvědovitou zdlouhavostí Humboldtovou ulicí a radoval se potichu z pozornosti, již vzbuzoval dnes jako vždy jindy. Jeho zjev byl ovšem dosti nápadný.
Byl vysoké, široké, skutečně obrovité postavy a nesl své hektolitrové bříško s důstojností čínského mandarina první třídy. Jeho obličej byl obrouben temným, dobře pěstěným plnovousem a jevil plnost a barvu hodného Germana, jenž se těší tomu, že německá piva dokončila dávno již svou triumfální cestu kolem světa. Napříč přes tento obličej táhla se široká jizva, jež dělila nos ve dvě nestejné polovice — ale jaký to nos! Pů-
