nebo aspoň palankinu použíti. Tam vidím státi nosiče nosítek, najměme je!«
Ukázal na skupinu kuliů, kteří se svými nosítky na blízku zastavili. »Nemám chuti,« odpověděl Methusalem. »Byl jsem tak dlouho na lodi, že se skutečně na to těším, abych se mohl řádně projíti.«
»Tedy chybí vám stavovské vědomí. Co mne se týče, tedy jsem generálmajor a nepoběhnu.«
»Zcela jak si přejete, sire. Nechte se tedy nésti! Půjdeme pěšky za vámi a najdeme vás v hotelu.«
»Krásné! Musíte si sami připsati vinu, jestliže vám nebudou potom prokazovati úctu, která nám náleží.«
Methusalem na to neodpověděl. Zeptal se jednoho z kuliů po hotelu Hongkongu, a když dostalo se mu na otázku, v anglické řeči pronesené, příslušného vysvětlení v téže řeči, tu kráčeli ti tři se psem v dosavadním pořadí dále.
Při tom pohrával kolem rtů studentových zvláštní úsměv. Snad byl toho náhledu, že pěšky zajisté lépe do hotelu dospěje, než kapitán ve svých nosítkách. A že se tu nemýlil, měl poznati již za několik málo okamžiků.
Turnerstick přistoupil totiž ke skupině kuliů a řekl dvěma, kteří měli nejpěknější nosítka: »Co stojing to, donésteng mne až k hotelung Hongkong?«
Udiveně pohlíželi na něho, vrtěli hlavami a jeden z nich odpověděl: »Yes, sir; Yon are in Hongkong.«
Rozuměl jenom slovu Hongkong a byl toho náhledu, že Turnerstick chce věděti, je-li v Hongkongu. Že
