»Nenosí se tu jinak.«
»Opravdu?«
»Ano, a chcete-li platiti za opravdového Číňana, musíte se tomuto zvyku podrobiti.«
»Chtíti platiti!« mínil kapitán zlostně, při čemž ztratil skřipec. »O placení není ani řeči. Jsem skutečný, pravý Číňan. Podívejte se přece na mne! A vzpomeňte si na mou znalost řeči!«
»Ale penězoměnec nechtěl vám přece rozuměti!«
»Nebylo také nikterak třeba! Takový šibal nemá a nemusí mi rozuměti. Ostatně byla mu čínština úplně cizí; mluvil anglicky, ale jak! Že vlasy na hlavě v stávaly. Byl to nějaký Hotentot. Žádná čínština nemůže býti tak zřetelná a tak jednoduchá jako moje. Kdo té nerozumí, tomu uprostřed léta hlava a rozum zamrzly, a žádný chirurg a žádný fysikus nemůže mu více pomoci. Jakmile octneme se na zemi, ihned uvidíte a uslyšíte, jakého uznání dojde má filologie. Těch osmnáctset li si zavěsím a pak půjdeme s paluby. Nepromarníme tu svůj drahocenný čas.«
Zavěsil si šňůru s penězi kolem krku a ozbrojil se střelnými zbraněmi, jež chtěl vzíti s sebou. Záležely ze dvou revolverů a jedné dvojky. Také Methusalem a Bohumír z Bouillonu byli těmiže zbraněmi opatřeni, jenom že na místě dvojky přinesli si dobré zadovky. Válečná výzbroj Richarda Steina záležela z dlouhého nože a otáčecí bambitky. S puškou nedovedl ještě zacházeti.
