Tato slova vyvolala nejradostnější překvapení. Všichni tlačili se k bratřím, kteří plakali radostí a z náručí se pustit nechtěli. Zazněly jim vstříc nejsrdečnější gratulace v německé, hollandské a čínské řeči. Přátelé byli téměř tak nadšeni jako bratři sami. Bohumír objal je svýma dlouhýma pažema, přivinul je pevně k sobě a zvolal: »Pojďte na má cituplná ňadra, vy synové milovaného Středu. Jsem pohnut. Cítím se býti vaší láskyplnou vychovatelkou a musím míti účastenství na vaší blaženosti. Pojďte, mijnheer a popadněte ty hochy s druhé strany! Co se šťastně shledalo, musí býti objímáno.«
»Ano,« odpověděl tlustý, natahuje na druhé straně své paže kolem bratří, což se mu však pro jeho objemnost nechtělo dobře zdařiti, »ook ik ben gelukkig; ook mij zwellt de borst; ook ik moet mijne armen om zij wringen. Ik moet mij nagenoeg snuiten, zoo oneindelijk ben ik gevoelig — také já jsem šťasten; také mně nadouvají se prsa; také já musím je obejmouti. Musím se skoro vysmrkati, tak jsem pohnut!«
Slzy nejradostnějšího soucitu tekly mu v jasných kapkách po tlustých tvářích.
Methusalem jakožto vlastní tvůrce tohoto štěstí stál s Richardem opodál a pohlížel tiše na výjev, až bratři k němu přistoupili, aby mu poděkovali. Oba byli zvědavi seznati jeden od druhého, co zažili, než nebylo času k takovéto zábavě, protože Ho-tschang dal právě oznámiti, že večeře je hotova. Byla to na oslavu shledání skutečná radostná hostina.
Paluba byla četnými lucernami osvětlena přímo slavnostně. Kolem improvisované tabule bylo jenom
