»Radostnou událost? Jakou?« tázal se kapitán.
»Seznámili jsme se s mužem, o němž se domnívám, že je spřízněn s naším dobrým Liang-ssim?«
»Se mnou?« vpadl Číňan kvapně.
»Ano, s vámi.«
»Kdo je to?«
»Zde náš statečný mandarin, který nejenom že svolil k vašemu osvobození, nýbrž také se odhodlal doprovázeti nás až do Německa.«
»Do — Ně — mecka?« tázal se Liang-ssi, udiveně slova protahuje. »Proč — pak?«
Jeho pohled bloudil pátravě mezi Methusalemem a mandarinem.
»Zeptejte se ho sám,« odpověděl první. »Zeptejte se ho nejprve na jeho jméno!«
Mandarin nerozuměl německým slovům, tušil však přece, že se mluví o něm, protože všichni na něho své zraky upírali. Když se ho Liang-ssi optal, řekl své jméno. Když tázající se je zaslechl, ustoupil na dva, tři kroky a zvolal: »Jin-tsian ! A já se jmenuji Liang-ssi.«
»Liang-ssi!« vyrazil ze sebe mandarin. »Tak se jmenoval můj bratr, jehož jsem ztratil.«
Po několik vteřin upírali na sebe pátravě zraky; potom spěchali k sobě a spočinuli si v náručí.
»Co je to?« tázal se Turnerstick. »Proč se objímají ?«
»Jsou bratři,« odpověděl Degenfeld. »Objevil jsem, že mandarin je druhým synem našeho Ye-kin-liho.«
