Když se octli na břehu, tu spatřili množství džunek; na každé hořela lucerna. Ale na té, která ležela právě před nimi, hořely tři modré barvy. Musila to tedy býti ta pravá.
V záři světla těchto luceren seděli dva muži. Třetí opíral se o roubení paluby. Když spozoroval příchozí, naklonil se ku předu a volal na ně: »Ho-ja, ho-ja! Hing ni-meu lai?«
Ho-ja je čínské zvolání námořnické asi jako u nás znám é Ahoi plavců. Následující na to otázka značí: »Chcete k nám?«
»Tsche — ano,« odpověděl Methusalem.
»Lai schang — pojďte nahoru!«
Spustil bambusový řebřík, po němž vystoupilo všech sedm na palubu. Turnerstick se protlačil ku předu, aby byl první. Když dospěl nahoru, obrátil se ihned s poklonou k muži, jenž byl Ho-tschangem džunky: »Tsching, tsching, mongsieu! Jsteng snad kapitang tétong lodi?«
Tázaný neodpověděl, protože mu nerozuměl. Proto pokračoval Turnerstick dále: »Zdá seng, že jsteng mi nerozumělang. Přicházimeng, abychom s váming jeling. Nechteng ihned kotvy zvednouting! Musíming miting ráno město dalekong za sebou.«
Nyní odstrčil ho Degenfeld bez okolků stranou a tázal se Ho-tschanga lepší čínštinou: »Vidím, že jste nás očekával. Jsme posláni slovutným Ho-po-so. Doufáme, že se nacházíme na pravém místě?«
»Vysocí příznivci jsou od tohoto okamžiku pány a veliteli mé stonožky a všech, kteří se na ní nachá-
