dařiti, zlostným hlasem: »A této dobré duši chtěl jsem vehnati kulku do těla! O Bohumíre, Bohumíre, jaké hloupé oči jsi měl! Jak jsi mohl přehlédnouti syna tvého dobrého Ye-kin-liho!«
Degenfeld položil Číňanovi ruku na rameno a pravil: »Vzpamatujte se, můj milý! čas je nám krátce vyměřen. Počkejte ještě hodinu; potom dozvíte se všecko.«
Jeho majetek nebyl veliký, a protože mohl vzíti s sebou jen to nejnutnější, tedy nesl jenom malý balíček, který nebyl strážím nápadný. Ti tři mužové dospěli šťastně z vězení a naproti do dvora, kde očekávali je soudruzi.
Tam nenapadlo nikomu mnoho řečí vésti; jednalo se o to, aby rychle město opustili. Vyrazili ihned, když byl každý vstoupil do svých nosítek a mladý mandarín našel místo v oněch nosítkách, v nichž se nacházeli pušky.
Kdykoli dospěl průvod k zamčené bráně na ulici, byl zadržen dotýčným strážcem; tu ukázal Methusalem svůj pas a brána se otevřela. Tak minuli šťastně všecky překážky a nyní dorazili na blízko řeky.
Tu zastavili nosiči a prosili, aby vystoupili. Náčelník ukázal ke břehu, jenž se v temnotě skrýval, a pravil: »Nechť kráčejí ctihodní pánové ještě dvě stě kroků zpříma. Tu dospějí k Ts’ieu-koku, jejž poznají dle toho, že hoří uprostřed jeho paluby tři modré papírové lucerny těsně vedle sebe. Ho-tschang čeká již, protože je zpraven o vašem příchodu.«
Degenfeld dal mu dobrou odměnu a kráčel potom se svými soudruhy naznačeným směrem ku předu.
