»Ne. Tento T’eu-kuan není žádná úřední listina.«
»Ale klenotník řekl přece, že to každý bude respektovati.«
»Ano, ale anižby pak poslušnost vlastně zodpovědíti mohl.«
»Přes to radím, abyste to zkusil. Udělejte mi to aspoň kvůli!«
»Pro mne! Neprospěje-li to, tedy to zajisté také neuškodí.«
Vyňal zmíněnou legitimaci, podal ji mandarinovi a pravil: »Podívejte se na tuto listinu! Snad se jí podaří odvrátiti vás od krutého vašeho úmyslu.«
Úředník sáhl po Kuanu. Když jeho oko padlo na značky, nabyl, jeho obličej zcela jiného výrazu. »T’eu-kuan!« zvolal. »A to takový, jaký dostávají jenom osoby obzvláště vyvolené! Pane, vy jste vznešený chráněnec T’eua. Nesmím se vzpírati; musím učiniti, co chcete.«
»To jste věděl již před tím, jelikož jsme měli moc vás donutiti. Nyní jedná se o to, zda-li jste ještě teď také odhodlán život si vzíti?«
»Nyní již ne, jelikož obavy, které jsem měl, pozbyly své váhy. Jaké to štěstí, že máte takovýto T’eu-kuan! Vždyť zprošťuje mne vší zodpovědnosti.«
»Nemůžete mi ten Kuan zde ponechati?«
»Ne. Nahlédnete, že se nikterak nemohu odloučiti od tak důležité listiny. Je pravděpodobné, že jí budu ještě velmi často potřebovati.«
»Ale víte, kde se T’eu nyní nachází?«
