ni styděti. Proto odpověděl: »Uhodl jste to, nemůžete však zameziti provedení mého záměru. Jste samojediný proti pěti.«
»Mýlíte se. Potřebuji jen o pomoc zavolati a přijde stráž!«
»Ano, jediný muž, který stojí venku na chodbě; jiní vás nemohou slyšeti. A bojíme-li se zpukřelého kopí onoho muže, můžete ihned posouditi!«
Vyňal z kapsy své dva revolvery, ukázal mu je a natáhl je; Bohumír učinil totéž. Mandarin zbledl, neboť věděl dobře, že může býti slyšen jenom od nejbližší stráže. Odpor s jeho strany neskytal nejmenší naděje na úspěch. Ba, kdyby i všichni vojáci, kteří měli právě stráž, mohli sem přispěchati, byli by malomocni vůči těmto čtyřem otáčecím pistolím. Již před vědomým, neohroženým vystupováním Methusalema byli by zajisté zalezli do všech koutů. Hlavní věcí bylo však, že týž byl majitelem pasu, jejž musil respektovati každý voják až po generála. Potřeboval ho jen ukázati a uposlechli jeho rozkazů, nikoli však rozkazů vězeňského úředníka. Z těchto důvodů nemohlo býti nejmenší pochybnosti o tom, že vězňové vyváznou z Huok-tschu-fangu.
Jestliže následkem toho domníval se student, že se mandarin podrobí, tu se jen přece zmýlil. Úředník jevil velice vážnou, ba odhodlanou tvář a pravil: »Pane, vy jste dobře připraven. Nahlížím, že jsem příliš sláb, abych zabránil provedení vašeho záměru. Ale opomenul jste něčeho, s čímž jste měl počítati, totiž s osudem, jenž mne stihne, provedete-li skutečně své předsevzetí.«
»Mýlíte se. Myslil jsem na to.«
