»Váš obličej a váš ton mluví zřetelněji než všechna slova. Zdá se, že nemáte ani ponětí o nebezpečí, jež vám hrozilo a ještě hrozí. Byl jste přímo lehkomyslný a nemáte příčiny, abyste se veselil. Než k výčitkám není času. Musíme jednati. Pojďte do světnice mandarinovy! Nepustí-li vás, tedy musíme ho přemoci.«
Když to byl dopověděl, přistoupil spěšně k předním dveřím, jež vedly do chodby, aby mandarinovi odchod zamezil. Rovněž tak rychle vešli vězňové do pokoje. To stalo se tak náhle, že Pang-tschok-kuan neměl kdy, aby tomu zabránil. Stál vedle Bohumíra, za sebou měl tři vězně a před sebou Methusalema. Přehlížeje situaci ptal se zaraženým tonem: »Co to má býti? Proč smějí tito lidé sem vejíti?«
»Protože půjdou se mnou,« odpověděl Degenfeld. »Přišel jsem, abych je odvedl.«
»Tomu nepřipustím!«
»Nechcete uposlechnouti mne, Schün-tschi-schu-tseho?«
»Vás a každého jiného, nechť je jeho hodnost sebe vyšší! Ti lidé byli mi svěřeni Tong-tschim a jenom jemu samotném u je odevzdám. Ihned zavolám stráž!«
Přistoupil ke gongu vedle dveří visícímu, aby dal poplašné znamení, než Methusalem mrštil jím zpět. Tu vztýčil se hrdě neohrožený mladý muž a zvolal: »Nyní vím, na čem jsem. Vy nejste mandarin. Mluvíte řečí těchto zajatých. Jste jejich známý a chcete je osvoboditi. Přiznáte se?«
Vůči této bytosti, jež vzbuzovala úctu, nemohl se Methusalem odhodlati ke lži; byl by se musil potom za
