Stránka:MAY, Karl - Červenomodrý Methusalem.pdf/440

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

Methusalem vyňal svůj pas a ukázal jej mandarinovi, ale tak, že ho nemohl čísti, jelikož by byl z obsahu seznal, že majitel průvodního listu je cizinec.

»Znáte tuto pečeť?«

»Ano; je to pečet syna nebes,« odpověděl mladý muž, jenž při slovech těch sice na zem nepadl, přece však poklekl. »Vy jste tedy Schün-tschi-schu-tse, důvěrník nejvyššího majestátu; skláním se před vámi.«

»Vstaňte a otevřte dvéře vězení!«

Nyní uposlechl Mandarin. Světnice, do níž mohl nyní Methusalem nahlédnouti, nebyla nikterak obyčejnou čínskou děrou pro vězně. Skytala třem osobám s dostatek prostoru a měla stůl, tři židle a rovněž tolik lůžek. Lucerna osvětlovala zbytky večeře, jež nebývá ve vězení obvyklá.

Zajatí stáli uprostřed světnice napjatě naslouchajíce; zaslechli hovor a poznali Methusalema podle hlasu.

»Chvála Bohu, tady jsou konečně!« zvolal Turnerstick. »A to v maškarádě! Ale, nejmilejší Methusaleme, kterak přicházíte na myšlenku zaměniti svůj studentský oblek za tento kroj? Vypadáte tak směšně, že — — —«

»Ticho!« vyjel na něho červenomodrý. »Myslím dokonce, že se chcete smáti! Tím byste všecko pokazil. Tento mladý muž nesmí tušiti, že se známe. Pokládá nás za velmi vysoké úředníky. Ale jakmile začnete s důvěrnostmi, je po všem.«

»Ale — vždyť on nám nerozumí,« koktal kapitán rozpačitě.