»Zítra budou vyslechnuti,« pravil mandarin. »Až do té doby je dosti času a zajisté že nám napadne nějaká dobrá myšlenka.«
»Chceme-li čekati na myšlenky, tu jsou moji soudruzi ztraceni. Musíme sice mysliti, ale především také jednati. Kdo povede výslech?«
»Já a Fu-yuen.«
»Nejvyšší úředník města, který je zároveň zástupcem generálního guvernéra celé provincie? Tu jsou moji přátelé ztraceni. Bude věřiti, že jsou Lamové?«
»Ne; byl v Lhasse a také v zemi Mongolů. Také jednal již tak často s cizozemci, že ihned pozná, koho má před sebou.«
»Tedy nesmí nikterak dojiti k tomuto výslechu. Moji společníci musí býti již zítra ráno na svobodě. Musím je ještě dnes v noci z vězení přivésti!«
Mandarin pohlížel zamyšleně před sebe, potom pravil: »To nejlepší, co vám mohu poraditi, je, abyste klidně čekal.« Na to odešel do svého pokoje.
Také Methusalem vyhledal svou světnici. Přecházel v ní neklidně. Konečně byla mu příliš těsná i odebral se do zahrady, kde našel cídiče a Richarda, kteří se velice úsilovně zabývali touže věcí.
Usadili se na místě, kde nemohl jim nikdo naslouchati, a kuli plány, aniž by však našli nějaký, jenž by úspěch sliboval.
»Věděl bych arci něco; nejde to však.«