meni, vylákal peněžní obnos obyčejnou cenu zboží několikráte převyšující.
To bylo křiku, volání, řvaní, klení, chvály a vychloubání, až člověku uši zalehaly.
»Jenom nic nekupovat!« varoval kapitán. »Zde člověka pořádně natáhnou. Nejlépe je chlapy sem vůbec nepustiti, sice se jimi paluba přímo hemží a člověk není více svým, vlastním pánem. Umím s touto čeládkou promluviti. Máte to hned viděti.«
Dal ihned naplniti několik věder vodou a postaviti je těsně k okraji paluby. Potom nahnul se přes palubu a řval hlasem daleko se rozléhajícím do změti člunů: »Pryč odtud! My nebudemeng nic kupovatang! Pryč s vámi! Vy šibaling! Okangmžiking pryč s vámi, pryčeng, pryčing, pryčing. Travaillez, travaillong, travaillang!«
Nebyla to tato slova, jež účinkovala, nýbrž jeho mocný hlas a jeho divoké, hrozivé posuňky měly účinek, že vřava dole na okamžik utichla. Zraky obchodníků s úžasem obrátily se na něho. — »Slyšeliseng jste to!« volal dále. »Nemůžeme nic potřebovating. Nemámeng peněz. Můžete se odtung hnouting!«
Ještě byli užaslí Kuliové zticha. Nevěděli, co si mají mysliti. Bohumír z Bouillonu spatřil obrovskou hlásnou rouru opřenou nedaleko něho. Uchopil ji, podával ji kapitánovi a řekl nejvážnějším tonem: »U všech čertung, kapitáneng! Tu slyšímeng ovšemg, že jste v devíti dialektang velice honěng. Prosím, byste vzalung hlásnou rouru. To způsobing neobyčejný účinek!«
»Co tu slyším!« odpověděl Turnerstick. »Vždyť vy hovoříte nevyrovnatelnou čínštinou. Vidíte, jak ry-
