»Potom poběhnu k mandarinovi.«
»Ke kterému?«
»K Tong-tschimu zde vedle.«
»Ale ten není přece soudním mandarinem!«
»Ne, přece však mandarin. Ulice je zavřena a Sing-kurm zde nebydlí. Musím tedy k němu. Řeknu mu, že slyším, že jsou dva bohové ukradeni. Myslím, že můj soused Hu-tsin je lupičem!«
»Mandarin bude se ptáti, odkud vzešlo mému vznešenému starému toto podezření.«
»Procházel jsem se ještě v zahradě a tu jsem spatřil, že soused zahrabával dvě sochy.«
»Tak je to dobře! To pomůže! Nyní jsme hotovi. Své peníze obdržíme tedy teprve zítra?«
»Ne, již teď. Je lépe, zaplatím-li hned. Nepotřebuji potom jíti zítra do Scha-mienu. Připravil jsem vám již oba měšce, jsou u zdi. Tady jsou. V každém tisíc li.«
»Je to správně odpočítáno?«
»Zcela správně.«
»Doufám. Posledně se můj pán přepočítal o celých padesát li.«
»Nepřepočítám se nikdy. Tys špatně počítal.«
»Nechtěl by velice starý ochránce raději posečkati, až si to přepočítáme?«
»Kde pak chcete počítati?«
»Zde.«
