Pohyboval se, k zemi sehnut, ještě několik kroků dále, a tu spatřil postavu o strom opřenou, sotva čtyři kroky před sebou. Kdyby byl nebýval sehnut, byl by musil býti tímto mužem na jisto zpozorován.
Rychle uhnul stranou a sedl si tu za obrubu zimostrázovou, čekaje co přijde. Teď bylo hlavní věcí, aby Bohumír a Hu-tsin zůstali na svém místě a aby jim ani nenapadlo opustiti svůj úkryt.
Na štěstí netrvalo to dlouho, že bylo zvenčí slyšeti kroky. Přicházelo několik mužů, kteří rychle běželi. U zdi zastavili. Na jejich dechu bylo lze poznati, že své plíce velice namáhali.
Temná postava opustila strom a šustla sebou k vnější zdi. Degenfeld následoval ji, samozřejmě však s největší opatrností, aby nezpůsobil nejmenší šumot.
»St!« zaznělo to zvenčí.
»St!« odpovědělo to z vnitřku.
»Je tu vznešený pán?«
»Ano. Máš ho?«
»Dokonce dva!«
»Dva?
Jednoho bylo dosti.«
»Šlo to tak snadno; tu vzali jsme hned dva.«
»Oba bohové nebyli příliš těžcí?«
»Ne. Jsou ze dřeva.«
»Ze kterého chrámu?«