»Ne, děkuji!« odpověděl student. »Ale pověz mi, je-li dovoleno jíti do zahrady?«
»Ráno ne, protože se v tuto dobu ‚květina domu‘ venku prochází.«
»Ale teď?«
»Ano. Přeje si můj velitel vyjíti?«
»Za malou chvíli. Jsem Yuen-tse (básník, doslovně »Syn měsíce«) a přeji si, abych mohl nerušeně přemýšleti.«
»Dovedu stvořitele básně až ke dvířkám a tam počkám na jeho návrat. Snad udělí mi během své procházky nějaký rozkaz.«
»Ne, neboť můj vlastní sluha bude mne provázeti a sdělí ti mé přání, kdybych nějaké měl. Přeji si, abych nebyl nikým vyrušován.«
Muž se uklonil a odešel. Za chvíli na to vrátil se Bohumír.
»Kde se nacházejí ostatní?« ptal se Methusalem. »V pokoji Turnerstickově, kde pijí čaj, kouří z dýmek a hrají v domino. Nevěděl jsem, že tihle Číňané také domino znají.«
»Hrají je dokonce velmi rádi, ale kameny a číslice jsou jinak upraveny než u nás. Slyš!«
Z ulice zazníval sem zvuk gongů, na něž bušili ponocní a v to mísilo se volání: »Siüt-schi, siüt-schi!« Dle západního počtu bylo sedm hodin na večer, dle čínského počínala však hodina jedenáctá.
