Stránka:MAY, Karl - Červenomodrý Methusalem.pdf/301

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

»Ale budeme-li jich potřebovati? Nebudeme-li moci s tím býti hotovi my, tři sami? Nemohu se nikomu ze svých lidí svěřiti.«

»V tomto případě nebude mi za těžko přivolati ještě některého z mých soudruhů. Tito pohřeší mne nyní. Půjdeme.«

»Je Tong-tschi doma?«

»Není, vyšel si, přijde však do večera, protože se potom zavírají brány ulic.«

»Nepotřebuje se dle toho říditi. Může přijíti také v noci, kdy a jak se mu líbí. Jemu otevrou se všecky Pei-lu.«

Pei-lu nazývají se stavby v podobě triumfálních oblouků, jež uzavírají ulice a jsou za tím účelem opatřeny branami. Mají kromě toho ještě jiný účel. Jsou totiž pomníky zasloužilých osob, k jejichž poctě byly zbudovány.

Vykoná-li úředník nebo občan mnoho pro zemi, provincii nebo pro město, tedy zřídí se mu takovýto Pei-lu, jenž nese jeho jméno a obsahuje daleko viditelné značky, jež hlásají cnosti dotyčného.

Takovéto pomníky nestaví se jenom zemřelým, nýbrž stává se také, že se zřizují i žijícím. Tito musejí potom zapraviti náklad, čímž se však čest, jež se jim prokazuje, nikterak nezmenšuje.

Oba Němci rozloučili se s Číňanem. Doprovodil je za ustavičných poklon až před dveře svého krámu a dal jim tu ještě jednou na jevo, že počítá zcela jistě na jejich pomoc, bez níž by nemohl na zachránění počítati.