tele, zcela tímže způsobem založená a pěstovaná. Zeď, jež je oddělovala, nebyla ani s výši muže.
Po levé ruce spočívala zahrada mandarinova, jež byla ovšem také jen tak hluboká jako obě ostatní, ale musila býti za to tím širší. Za těmito zahradami vinula se stezka. To byla patrně cesta, po níž chtěl zloděj sochu přinésti.
»Skvostné!« řekl Methusalem. »Pro naše záměry mají zahrady polohu neobyčejně příznivou. Přelezeme zeď mandarinovu a octneme se potom ve vaší zahradě. To ostatní se již potom ukáže.«
»Vy chcete to skutečně udělati?« tázal se Hu-tsin.
»Dokonce velmi rádi.«
»Tu nevím, jak vám mám býti vděčen! Jsem pří liš nehoden jenom cti, že jste vkročili do mého nízkého domu, a nyní chcete dokonce — — —«
»Ticho!« přerušil ho červenomodrý. »Jste hodný muž, jemuž rádi pomůžeme. Také pokládáme za svou povinnost zabrániti zločinu, můžeme-li mu zabrániti.«
»Tedy mohu skutečně počítati na vaši pomoc?«
»Zcela určitě.«
»Kdy přijdete?«
»Začátkem Siütu, jakmile se tak setmí, aby nebylo viděti, že lezeme přes zeď.«
»Přivedete také ostatní pány s sebou?«
»Nikoli, čím méně osob je zasvěceno, tím lépe je to.«
