Stránka:MAY, Karl - Červenomodrý Methusalem.pdf/295

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

»Mám-li já býti tím, jenž má kaštany z ohně vytáhnouti, tedy musí se gramatika říditi podle mne a ne já podle ní. Rozuměti! Můj prostředek je dobrý německý! Zakládá se na starém, německém, ryze germánském přísloví, jež by jiným způsobem znělo: ‚Jak se z lesa ozývá, tak se do lesa volá!‘«

»Obráceně je to správné!«

»Ne. Tomu musím já rozumět. Myslím totiž: Chce ho v naší zahradě zahrabati, dobrá, tedy zahrabeme ho do jeho zahrady, toho božského strýce totiž.«

Methusalemův obličej projevil radostný úžas a zvolal: »U sta hromů! Bohumíre, máš to, máš to skutečně!«

»Není-li pravda! Bohumír to má vždycky! Tímto způsobem nedostane se náš přítel zde do žádného nebezpečí. Věrný soused učiní oznámení, policie přijde a bude zde hrabati, nenajde však ničeho. Mezitím, co budou tu státi s dlouhým nosem, učiníme my udání. Budou hrabati u dobrého Jindřicha tam vedle a najdou božství ve vlastní jeho zahradě. Co dále?«

»Dále nic, dále docela nic. To je dosti. Poprvé přinese to záchranu a podruhé je to kousek zcela dle mého srdce.«

»Dle mého také. A to nejlepší při tom je, že nepotřebujeme k tomu žádného člověka a také žádného mandarina. Také nebudeme voláni ani za svědky, ani za protisvědky s povinnou přísahou a dobrým svědomím. Pracujeme za kulisami a pohlížíme se svého Olympu spokojeně dolů, jak obrovské hlouposti lidé provádějí.