»To je pravda, to je pravda! Poraďte mi, pomozte mi! Budu vám velmi, velmi vděčen!«
»Hm! Odkud máme radu vzíti? Advokáty jako v mé vlasti zde nemáte. Policie nemůže nám prospěti. Konečně octnu se sám v nebezpečí, dozvědí-li se, že jsem ty chlapy vyslechl. Dovolte na okamžik. Chci se zeptati svého soudruha.«
»Není to váš sluha?«
»Sluha a přítel.«
»Vždyť slyšel přece všecko. Proč nemluví?«
»Nerozumí zúplna řeči této země. Je to chytrá hlava, prohnaná liška. Poctivost a zákon nemohou tu pomoci. Jedině prohnanost mohla by snad přinésti záchranu.«
»Tedy se ho zeptejte, rychle, rychle!«
Methusalém vysvětlil svému Bohumírovi, jak se věc má. Tento naslouchal pozorně a řekl potom: »Ano, když ti tak zvaní moudří již ničeho nevědí, tu obrátí se na domněle hloupé. Kára uvázla, dosti hluboko v bahně. Žádný člověk a žádný Methusalem nemůže ji vytáhnouti. A tu má se nyní starý Bohumír zapřáhnouti, aby ji vytáhl na chodník!«
»Uráží tě snad tato důvěra?«
»Ani mi nenapadne! Ani si na to nevzpomenu! Ale fatální věc je to a zůstane osudnou. Člověk může tu velice snadno v bryndě uvíznouti. Prosím, půjčte mi na chvíli svůj troubel!«
Sáhl po troubeli.
