Stránka:MAY, Karl - Červenomodrý Methusalem.pdf/283

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

»A já vím rovněž tak jistě, že ji u vás vyhrabou!«

»Tu musil by ji tedy někdo jiný zahrabati!«

»Ano, a to je právě ten případ. Váš nepřítel chce dáti sochu ukrásti a u vás zahrabati. Udá-li to potom, tedy bude u vás nalezena a vy budete odsouzen k smrti jako zloděj a prznitel chrámu.«

Tu spráskl klenotník ruce a vykřikl zděšeně: »Jaké to neštěstí! Jsem ztracen, jsem ztracen!«

»Nekřičte tak! Vidíte, jaké množství lidí stojí před vaším krámem, aby na mne čuměli. Nejste ztracen, neboť jsem přišel, abych vás zachránil. Musíme o této záležitosti pojednati s náležitou rozvahou.«

»Ano — pojednati — s rozvahou. Zavolám někoho, kdo zůstane zatím v krámě. Ale vy mne laskavě doprovodíte nahoru do mého pokoje.«

Zavolal nějaké jméno dveřmi, jež nacházely se v pozadí krámu. Vstoupil sem mladý muž. Potom vy zval Methusalema a Bohumíra, aby ho následovali.

Šlo to zmíněnými dveřmi k jakési malé síni, z níž vedly schody nahoru. Tam vešli do světnice, jež zdála se býti dílnou klenotníkovou. V jednom rohu bylo upevněno prkénko, na němž seděla malá, tlustá soška Buddhova. Před ní hořelo světlo.

Klenotník nabídl jim dvě židle. Sám nepotřeboval žádné. Nepokoj, jenž se ho byl zmocnil, nedovolil mu, aby si sedl. Bohumír přitáhl svou židli za židli Methusalemovu, jenž se důstojně posadil.

»Škoda, že nerozumím dosti čínsky, abych mohl sledovati průběh této rozmluvy!« řekl Bohumír. »Přece bych jenom rád věděl, co povídá.«