»Ti nejvznešenější ?« mínil Bohumír, když mu bylo toto oznámení přeloženo. »To je Methusalem a potom já sám.«
»Vy?« ptal se Turnerstick. »Cídič má býti vznešenější než my ostatní.«
»Ano, neboť nepřenese-li cídič trochu svého lesku na boty svého pána, potom nemůže býti o lesku vůbec ani řeči. Není-li pravda, mijnheer?«
»Ne. Cídič zůstane cídičem!«
»Co? Vy mně chcete odníti stipendium? Toho bych byl od vás nikdy neočekával. Byl jsem vždycky vám přátelsky nakloněný Bohumír a nyní odháníte mne mezi obyčejné publikum? Tímto vypovídám vám svou dosavadní blahovůli a táži se jen, kdo má býti ten druhý vznešený mezi námi?«
»O tom nemůže býti nejmenší pochybnosti,« pravil Methusalem. »Turnerstick je generálmajor; vyniká tedy hodností nad námi nade všemi a musí dostati nejlepší vanu.«
»Správně! Na to jsem zapomněl. Ustupuji tedy. Kdybych se byl převlekl za polního maršálka, tu by náležela vana mně! Domnívám se však, že se v jiné vaně také neutopím. Tedy ujednáno; vyšplouchejme se trochu!«
Jak známo, nevyniká Číňan přílišnou čistotností. Lepší stavy těší se ovšem také lepší pověsti. Než přes to vše musel majitel domu, který vykazoval takovou koupelnu, býti nejen mužem bohatým, nýbrž i takovým, jenž rozuměl komfortu života. Ve skříni, z níž byl vysvobozen, nevypadal Tong-tschi arci podle toho.
