Stránka:MAY, Karl - Červenomodrý Methusalem.pdf/268

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

»Ani mi nenapadne. Potrestali by ho, ale já bych musil zrovna tolik platiti jako on. Tito mandarini podobají se hlubokému písku, v němž dešť vždycky ihned zmizí. Jsou nenasytní.«

»Nebude-li však zažalován, řeknou, že přece musel míti jenom pravdu!«

»Vždycky! Ale bude-li nyní dopaden při krádeži boha, kde půjde nejen o jeho život, nýbrž také o jeho čest, tu mi potom všichni rádi uvěří, řeknu-li, že lhal. K tomu máš mi dopomoci i budu tě očekávati dnes večer u naší zahradní zdi, jakmile nastane siüt-schi. Nyní se však rozloučíme. Místo je sice velmi osamělé. Z té příčiny a protože bydlíš tady v Sam-panu a mne v této části města nikdo nezná, zvolil jsem toto místo pro naše schůzky. Než mohl by přece někdo přijíti. Máš snad ještě nějakou otázku?«

»Ne.«

»A mohu se na tebe spolehnouti?«

»Jako vždycky. Vždyť to není poprvé, co jdu krásti pro mého vysocectěného starého a vždycky dosáhl jsem jeho pochvaly. Jděme tedy. Tsing, tsing!«

»Tsing leav!«

Methusalem slyšel, jak odešel jeden z nich. Musil to býti vznešený, jenž byl od zloděje pojmenován Wing-kau. Hlasitý šumot kroků mohl pocházeti jenom od střevíců a zločinec byl bos.

Za několik minut bylo slyšeti jiný šumot. Znělo to jako škrábání rukama nebo tření těla o zeď. Červenomodrý postavil se rychle za zmíněný keř a skrčil se, tak že ho keř úplně zakrýval. Hned na to objevil se obličej zloděje venku nade zdí. Musil se vyšplhati. na