za tisíc li. Je to příliš těžké a spojeno s velikým nebezpečím. Dopadnou-li mne, budu popraven, dokonce snad na kůlu, neboť ukradení boha trestá se přísněji než všecko ostatní!«
»To vím všecko. Proto chci ti zaplatiti ty dva tisíce li, předpokládaje, že provedeš svou věc náležitě a že nepadne na mne žádné podezření.«
»Provedu to tak pěkně, že musí všecka vina padnouti na Lina (souseda). Kdy dostanu však ty peníze?«
»Zítra přijdu sem touže dobou, abych ti je přinesl.«
»A kdy se to má státi? Zajisté ještě dnes? Ano? Čím dříve, tím lépe. Aby byl tento Hu-tsim co nejdříve potrestán za urážku, které ovšem ještě ani neznám.«
»Je to dvojnásobná urážka. Dovede si kupce tak přilákati, že sedím často po kolik dní v krámě, aniž bych li utržil. To mne rozzlobilo i řekl jsem mu, že má dceru T’eu (krále žebráků) za manželku. Na to potupil mne tím, že řekl veřejně, že několik mých předků zemřelo rukou katovou a kromě toho může prý dokázati, že nejsem poctivý zlatník, protože pracuji špatnějším kovem a používám falešné váhy. Na to odešli mi zbylí ještě kupci docela.«
»První z těchto urážek je na všechen způsob hodna smrti. Nikdo by ji nenechal bez odvety. Kdo by nechal své předky tupiti!«
»Žádný skutečný syn svých rodičů! Tvrdil, že moji předkové byli vůbec jenom Tsieuové (nepoctiví lidé).«
»Měl by tedy vlastně přijíti před soudce!«
