»Ano, nemám však jenom boha ukrásti, nýbrž přinésti vám ho až do vnitř města.«
»Přemýšlej tak najdeš prostředek, jak se to může státi bez nebezpečí!«
Vím o jednom; mám však boha také zahrabati v zahradě souseda Hu-tsina. To je namáhání trojnásobné.«
»Ne, je to jenom jediný čin.«
»Boha ukrásti, boha přinésti a boha zahrabati, to jsou tři zcela rozličné skutky. Musil bych tedy dostati tři tisíce li.«
»Padouchu! Dám tisíc, nic více!«
»Nechť starší pán pováží, že věc není lehka! Bůh je z kovu, s polovice tak veliký jako já a velmi těžký. Potřebuji k tomu ještě jednoho muže.«
»Jsi dosti silný; znám tě a vím, co dovedeš unésti.«
»Odnésti bych jej snad mohl sám, ne však dopraviti do města.«
»Proč pak ne?«
»Protože musím boha posaditi do nosítek. A k nosítkám náležejí přece dva mužové.«
»To je ovšem pravda.«
»Musil bych tedy dostati alespoň dva tisíce li, tisíc pro mne a tisíc pro toho druhého.«
»Ve dne nemůžeš však boha ukrásti, a v noci jsou ulice uzavřeny; tu nemůžeš ho přinésti!«
»Ukradnu ho za šera. Teď zavírají se ulice teprve za hodinu po započetí večera. Tu mám dosti času jej přinésti a také zahrabati.«
Mluvil-li tento muž o hodině, tedy jsou to podle naši časomíry dvě. Číňan má totiž dvanáct dvojnásob-
