nich vzíti do levice; obchodník čajem učinil rovněž tak, načež obě hůlky zapálil. Potom když vonný dým vzhůru se nesl, uchopil svou pravicí pravou ruku mladého muže a pronesl slavnostním tonem: »Vy jste můj Kié-tschéi. Jako takový máte právě tak jednati jako byste byl já. Nesmíte míti žádné záludné myšlenky a vaše srdce musí býti vůči mně prosto zloby a ošemetnosti. Chcete mi tedy nyní dáti své Kong-Kheon, že provedete své poslání ze všech sil a že chcete se vůči mně a mým poctivě zachovati?«
»Ano,« odpověděl student. »Nemyslím, že s tímto obřadem dávám pohanské slovo. Byl by mohl odpadnouti, neboť mé čestné slovo je jako nejsvětější přísaha. Ale jelikož zdá se vás to upokojovati, nechť stane se, jak si přejete. Slibuji vám tak jednati, jak vy byste sám jinak nejednal. To je poctivý německý slib, na nějž se můžete spolehnouti!«
»Věřím a důvěřuji vám. A tato důvěra má mezi námi potrvati až tyto obě Tsan-hiang na mé rakvi zase zapáleny budou.«
Uhasil hůlky a uložil je potom, pečlivě zavinuté, do ebenové skřínky, v níž uschovával jenom předměty obzvláště důležité.
Tak bylo dáno čestné slovo, jež mělo míti pro studenta tak bohaté a zvláštní následky. Vzdálil se nyní, aby učinil nutné přípravy k brzkému odjezdu.
