»Neustanu dříve, dokud jich nenajdu, předpokládaje ovšem, že jsou ještě na živu,« ujišťoval student, srdečně dojat výrazem upřímného žalu, jejž bylo znáti v obličeji Čínanově.
»Můžete býti usmrcen,« mínil tento, »neboť soudnictví mé vlasti není tak lidské jako zdejší. Tam musí velmi často příbuzní vinníka týž trest nésti jako on.«
»Jmenujte mi místo, kde jste se od nich odloučil! Odeberu se tam a nenajdu-li jich tam, budu sledovati jejich stopu jako Indián. Doufám pevně, že vám přinesu aspoň nějakou jistou zprávu.«
»Ano, já vím, že učiníte všecko možné, že nebudete se lekati žádné oběti a že vás ani nebezpečí neodstraší, abyste mi navrátil klid mého srdce. Napíši vám všecko, co musíte věděti, a tyto poznámky doručím vám dnes večer. Při tom najdete také několik doporučujících listů na dřívější přátele, na něž můžete se ve vší důvěře obrátiti. Oni vědí, že jsem nevinen, a rádi budou vám všemožně na ruku. Jste tedy odhodlán přijati ono poslání?«
»Úplně.«
»Tedy vás považuji od tohoto okamžiku za svého Kiétschéi, za svého mimořádného plnomocníka, a táži se vás, jste-li ochoten dáti mi své Kong-Kheon, své nezrušitelné čestné slovo?«
»Máte je míti, zde má ruka!« odpověděl »Methusalem«, podávaje při tom Číňanovi svou ruku.
»Počkejte!« prosil Ye-Kin-Li. »Přijmu od vás vaše slovo podle obyčeje mé vlasti.«
Přinesl balíček Tsan-hiang. To jsou libovonné zápalné hůlčičky, jichž užívají Číňané při vykonávání jistých náboženských obřadů. Student musel jednu z
