se v nejexotičtějších interjekcích, při čemž ruce s roztaženými prsty k nebi zvedal a při tom hlavou s jedné strany na druhou házel, tak že jeho hlava lítala střídavě sem a tam jako kyvadlo u hodin.
»Vy sám, vy sám chcete do Tschung-kuo, říše středu, do Tschung-hoa, květiny středu!« zvolal. »Spatříte Tien-tchao, nebeskou říši! Půjdete do Ki-tien-teh, do domu nebeských ctností, na Schau-hoang-ti, horu vznešeného panovníka! Jak se to stalo? Co vás přivedlo na tuto myšlenku?«
»Účastenství, jež chovám k rodině mé hodné domácí a obzvláště k Richardovi. Abych vám to krátce řekl, měl zesnulý národní učitel Stein bratra, jenž v mládí, puzen jsa touhou po dobrodružstvích, odešel do širého světa. Po dlouhá léta byl nejprve v Jižní a potom v Severní Americe, aniž by to byl k něčemu zvláštnímu přivedl. Později chtěl na Jávu; avšak loď ztroskotala na blízku čínského pobřeží, a on byl jedním z nemnohých, kteří se zachránili. Mezi Číňany vedlo se mu z počátku velice špatně, jelikož dle jejich náhledu byl Y-sin, cizí barbar. Byl chován jako zajatec. Ponenáhlu vžil se do tamních poměrů. Přiučil se řeči, nosil čínský oděv, přijal tamější zvyky a tím přivedl to tak daleko, že s ním konečně zacházeli jako s domorodcem. Jenom zemi nesměl opustiti; již pouhý pokus měl býti trestán smrtí. Aby měli úplnou jistotu, dopravili ho do vnitra země, kde to brzy přivedl tak daleko, že byl přijat do třídy domorodců. Náhodou objevil v pohoří petrolejový pramen. Jelikož poznal ve Spojených Státech způsob dobývání a zužitkování petroleje, tedy chopil se věci po způsobu amerikánském, maje při tom ovšem na mysli čínské poměry. Stal se bohatým mužem a rozšiřoval své spojení ponenáhlu až na pobřeží.
