»Mijnheer, vaše torba musí nás zachrániti!« pravil Hollanďanu.
»Můj ranec?« tázal se tento udiveně. »Welt gij hem als Medizin opvreten — chcete ho jako lék sežrati?«
»Ne, nemám na ranec, nýbrž jenom na jeho obsah spadeno. Ta rozličná thé, jež obsahuje, jsou zajisté všecka více méně tříslovitá. Jestliže je silně svaříme a odvar vypijeme, tu promění se alkaloidy opia v těle v nerozpustné tannaty. Je to štěstí, že jste přišel na myšlenku vzíti kořalku s sebou. Můžeme jí nyní použíti jako paliva. Samovar nám obstarali odpoledne námořníci; tak máme všecko nutné pohromadě.«
»Ano,« mínil tlustý, »moje thé jsou dobrá; budeme je píti.«
Byl na to pyšný, že léčivé prostředky jeho mnohých nemocí se nyní ukázaly tak prospěšnými. O vodu k pití postaral se domnělý Malajec; i mohlo se tudíž počíti s vařením.
Kromě Richarda dostal každý stejnou dávku vřelého, zle chutnajícího nápoje. Kromě toho bylo nutno čeliti opiu ustavičnými pohyby tělesnými a hlubokým vdechováním čerstvého vzduchu. Po návrhu Methusalemově byla podniknuta různá cvičení, prostocviky, při nichž se vyjímal tlustý neobyčejně komicky. Nápodobil však všecky pohyby a postoje, jež červenomodrý jako cvičitel nařizoval, s pravým nadšením, neboť cítil sám na sobě, že tento prostředek má kýžený účinek, ačkoliv to bylo pro něho velice namahavé. Potil se všemi pory.
Kdyby nebyly tyto čtyři osoby tak statní pijáci, tu bylo by opium mělo na ně účinek ještě mnohem větší a
