na znak a sténal při tom: »Imand heeft weder geschoten. Hij heeft mij getroffen. Ik been dood — někdo zase vystřelil. Zasáhl mne. Jsem mrtev!«
Byl z těchto tří nejčilejší, ačkoliv pil rovněž tolik jako oni. Snad nepůsobí opium na lidi tučné tou měrou anebo ne tak rychle. Methusalem obrátil ho na znak, s namaháním ho posadil, posunul ho ke stěně, aby se mohl opříti a pravil k němu: »Nejste mrtev, mijnheer; vy žijete. Podívejte se na mne!«
»Ne,« tvrdili tlustý, »umřel jsem.«
»Ne, neumřel jste, jste toliko omámen.«
»Dobrá, tedy budu spáti!«
»Ale vy nemáte spáti! Probuďte se! Otevřte oči!«
»Nemám očí!«
»I máte oči! Jen se namáhejte, abyste je otevřel!«
Tlustý chtěl uposlechnouti. Vytáhl obočí pokud možná nejvýše, ale nemohl víček otevříti.
»Nejde to,« mínil zívaje při tom.
Tu ujal se věci Richard. Vzpomněl si na úspěch, jehož se dodělal u strýce Methusalema a útočil nyní také na tlustého dotýkaje se jeho nejvíce vynikající zvláštnosti, volaje naň: »Mijnheer, nemáte hlad? Nechcete jísti?«
Jísti?« tázal se Aardappelenbosch. »Co máte?«
»Co máme? Co pak jíte nejraději?«
»Pečenou husu se salátem ze zelí.«
»To máme, husí pečeni se zelným salátem!«
»Heisa! To chci také míti!«
