chardovi se zdálo, jakoby podlaha kajuty měla teď polohu šikmou. Oběma otevřenými okny proudil svěží, velmi znatelný průvan, což dříve nebylo.
Richard vstal a díval se ven. Světla přístavu zmizela. To mohlo býti vysvětleno tím, že byla k vůli pozdní hodině shasnuta. Ale na každé lodi musí přece aspoň jedna lucerna hořeti a nyní nebylo viděti ani jediné, ačkoli stálo tak mnoho džunek poblíže »Schui-heu«. Nebe bylo jasné a čisté; hvězdy se jasně třpytily. Jejich lesk stačil, aby bylo možno rozeznati okolí lodi, a přece nebylo viděti ani džunky, ani domu. Naopak prostírala se před okem Richardovým širá, jemně zvlněná, ničím nepřerušená plocha, v níž se hvězdy odrážely, bylo to moře.
Hochovi bylo úzko. Utrhla se snad džunka s kotvy a byla odlivem z přístavu zahnána? Ačkoliv nebyl námořníkem, věděl přece, jak často se období střídají. Od jednoho období k druhému uplyne dvanáct a půl hodiny. Zítra dopoledne chtěla »Schui-heu« s přílivem do Kantonu odplouti; teď byla snad jedna hodina s půlnoci, následovně nastával teď díle vší pravděpodobnosti na moři odliv. Tu bylo možno, že utržená loď byla z přístavu zahnána, aniž by to posádka, jež snad do posledního muže spala, byla vůbec spozorovala.
Richard si umínil, že vzbudí strýce Methusalema.
Ale tento spal tak pevně, že neslyšel volání hochova a také necítil, když jím notně zatřásl. Úzkost hochova se zvětšila. Na blízku Hong-kongu je mnoho a nebezpečných úskalí. Byla-li džunka k některému hnána, tedy byla ztracena; to říkal si hoch, soudě jako každá jiná pozemská myš. Chtěl ven na palubu, aby způsobil povyk, a odstrčil závorku u dveří. Nemohl jich však otevříti; byly zvenčí zataraseny.
