Stránka:MAY, Karl - Červenomodrý Methusalem.pdf/158

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

»Budeme píti a uvidíme, zda-li oni nás anebo my je pod stůl zpijeme,« řekl první.

»Ano, budeme statečně píti!« přisvědčil tlustý. »Já piji jako hroch.«

Methusalem a Bohumír z Bouillonu vytáhli spolu mnohý soudek ječné šťávy; také oni nebáli se Sam-chu. Ale Richardovi Steinovi byl nápoj příliš silný. Z první číšky srkl jenom jednou a pak se toho vůbec nedotkl. Na opětované vyzvání Turnerstickovo, aby pokusil se přece ještě o doušek, odpověděl: »Nechci. Nechci vůbec žádné kořalky a této teprve již ne. Je mi příliš hořká.«

»Příliš silná, chcete zajisté říci.«

»Ne. Má zvláštní vedlejší příchuť, jež se mi protiví. Zdá se mi, že toto hořké nepatří vlastně do nápoje.«

»Hm! Marcipánu se k tomu ovšem neužívá.«

Myslil právě tak jako ostatní, že Sam-chu musí míti tuto vedlejší příchuť. Rovněž dbal právě tak málo jako oni na to, že vyprázdněné číšky nebyly zase naplňovány u stolu, nýbrž za záclonami z map. Kdyby byl býval s to pohlédnouti tam, tu byl by spozoroval, že se tam nalévalo ze dvou nádob. V jedné nalézalo se Sam-chu s opiem, jež dostávali jenom hosté.

Novofundlanďan seděl mezi svým pánem a Richardem Steinem. Nehnul se od nich ani na okamžik a pozoroval každý pohyb Číňanů nepřátelskými zraky. Přiblížil-li se k němu některý, tu vycenil zuby a zavrčel na něho zlostně. Ano, když Ho-tschang dal přinésti kus masa, aby, jak pravil, psa si přátelsky naklonil, nechňapl po mase, nýbrž po ruce dárcově.