tímtéž slizem. Ne tohoto hnízda, jak mylně se za to mělo, nýbrž toliko spodní stavby ze ztvrdlého slizu užívá se jakožto potraviny či spíše jako lahůdky.
Z toho, co pověděno, vysvitá, že sbírání těchto hnízd je velice nebezpečné. Lovec salangan musí se spustiti po laně s temene útesu skalního a vznáší se nad příbojem v stálém nebezpečí smrti. Na některých nálezištích bylo tomu odpomoženo tím způsobem, že celé kusy pobřeží byly učiněny přístupnými napjatými lany a provazovými řebříky.
Salangany vyskytují se v takovém množství, že jenom ze samotné Javy vyváží se ročně kolem devíti milionů hnízd. V Číně, kam dováží se jich ročně průměrně za šest milionů marek, platí se za kus asi marka, což při peněžních poměrech této země není nikterak laciné, jelikož očištěné hnízdo mívá často váhu jenom několika málo gramů. Jenom zámožní mohou si tohoto požitku dopřáti. V Evropě však je toliko skutečný boháč s to pojísti sliny indických vlaštovek.
Ostatně není takovéto hnízdo samo o sobě žádnou lahůdkou. Bez přípravy nemůže býti vůbec požito a uvařené chutná jen mdle. Kdo žvýká pryskyřici vytékající z kůry třešně, trpící výtokem klí, má zcela týž požitek. Tato pochybná lahůdka musí teprve přípravou státi se chutnou. Číňan vaří je ve vodě nebo v masové polévce a přidává k tomu různé kořínky, koření, maso, rybí jikry, oblenice, rozkrájené ovoce a jiné. Jenom tyto přísady jsou to, jež dodávají hnízdům chuti a záživnosti.
Zdálo se, že mijnheer van Aardappelenbosch tohoto pokrmu ještě neokusil, ačkoli žil tak dlouho na Jávě. Jedl opět lžicí a tvářil se při tom neobyčejně blaženě.
