jící velikosti hráchu. Španělsko bylo namalováno vedle Spojených Států a Hollandsko vedle Jávy a to jako špendlíková hlavička veliké. Naproti tomu měl Jang-tse-kiang šířku dvou mužských pídí, a Peking byl zobrazen třikrát větší než veškerá cizina dohromady. Tak rozdělil Bůh dle názoru Číňanů zemi mezi různé národy. Nelze se tudíž diviti, že vynikají neobyčejnou národní hrdostí a pokládají se za vyvolený národ země. Ti z nich však, kteří shlédli cizí země, bývají z toho omylu obyčejně velmi rychle vyhojeni, přes to však trvají na náhledu, že jsou nejvzdělanějšími lidmi.
Kromě pěti hostů zasedli ke stolům ještě Ho-tschang, To-kung, Hiang-kung nebo kněz a majitel lodi. A nyní byly pokrmy přineseny.
První jídlo záleželo z vařených vajec, jež byla kopřivami rozšlehána a octem kořeněna.
»Čí vejce jsou to?« tázal se tlustý.
»Jsou to vejce krokodilí,« odpověděl Bohumír z Bouilionu s velice vážnými obličejem.
»Fuj! A takové vejce máme jísti?«
»Ovšem.«
»Nebudu jísti!«
Jídlo vypadalo docela chutně. Chopil se již také své lžíce, aby si na talíř nabral, ale rychle ji zase položil.
Ale Bohumír sáhl do mísy a užíval svých Kwei-tze s obratností Číňana. Naučil se znáti tyčinky právě tak jako Methusalem a Richard Stern doma u Ye-kin-liho a cvičil se v jich užívání cestou po moři. Mezitím, co řádně žvýkal, pravil k mijnheerovi, který seděl vedle něho: »To je mi divné. Vejce krokodilí jsou přece velkolepá lahůdka.«
