daly se pro každého hosta z talíře, malé číšky, která měla slouží ti za sklenici k pití, jakéhosi druhu tlusté porculánové lžíce, jež byla však tak neforemná, že mohla býti sotva do úst vpravena a tyčinek ze slonoviny, od Angličanů Chopsticks nazvaných, kdežto u Číňanů slovou Kwei-tze.
Číňan nemá vlastně pořádných lžic; také nože nebo vidličky neužívá při jídle. Všecky pevné pokrmy, maso atd. podávají se drobně rozkrájené. Necvičený napichuje tyto kousky v omáčce, používaje k tomu oněch Kwei-tze, vysmějí se mu však nebo pokládají ho za člověka, jenž pohrdá dobrými mravy. Cvičený jedlík vezme jednu tyčinku mezi palec a ukazováček pravé ruky, druhou mezi prostřední prst a prstenník; srazí-li se nyní konce tyčinek dohromady, tedy tvoří pohyblivý uhel, jakýsi druh kleští, jimiž můžeme všecko, i drobnou rýži do úst dopraviti. Kdo chce zkusiti, jaký žertovný pohled skytá necvičený, jenž tímto způsobem jí, nechť jednou sám se pokusí snísti polévku z perliček pomocí dvou šest palců dlouhých a skoro jako sirka tenkých tyčinek, aniž by neztratil všecko na cestě z talíře do úst.
Místo, na němž stály stoly, bylo od ostatní paluby odděleno obrovskými mapami, na šňůrách zavěšenými. Tyto mapy představovaly krajiny na zeměkouli, ale dle čínského názoru. Měly velikost alespoň čtyřiceti čtverečných stop. Devětatřicet čtverečních stop zabírala říše středu. Ostatní země na zeměkouli i se všemi moři byly vpraveny do čtyřicáté čtvereční stopy. Rusko mělo velikost vlašského ořechu; na tom tkvěla Francie veliká jako lískový ořech. Na druhém břehu obou zemí, odděleno od nich řekou, jež slula Tsin-tse, nepochybně Temže, leželo Německo a Anglie v imponu-
