»Tak zlé to zajisté nebude. Je-li skutečně uprchlý námořník, tedy má příčinu, aby nám to nedal věděti. Nedá se tu na žádný způsob hned tvrditi, že by vůbec a on zvláště proti nám něco zlého zamýšleli.«
»Může býti! Chceme však ho pozorovati a v jeho přítomnosti o svých záležitostech vícekráte nemluvili. Sáhnu mu na zub a to tak, že se musí prozraditi. Nejraději bych loď opustil. Ty obličeje zde se mi nelíbí.«
»Pah! Kdo bude hned tak zle smýšleti. Nepokládal jsem vás nikterak za tak úzkostlivého, jak vás nyní shledávám.«
»Jsem toliko opatrný, ne bázlivý. Snad se klamu; budu se však chovati velice pozorně. Kdybych byl sám, tak bych odešel s paluby a své převozné bych oželel. Vy jste však jiného náhledu, musím se tudíž podrobiti.«
»Wij blijven op uwe scheep,« mínil tlustý. »Wij bekomen een goed avondeten. Zon den wij daar foort gaan, zoo zoarden wij zeere ongelukkige nijlpaarde zyn — zůstaneme na své lodi. Dostaneme dobrou večeři. Kdybychom tu chtěli odejiti, tu byli bychom velice nešťastní hrochové.«
To bylo také míněním ostatních, a tak musil se Methusalem podrobiti.
