»Ovšem. Z té příčiny možno se domnívali, že rozumí německy.«
»Malajec?«
»Což nemohl Malajec přijíti s Němci do styku? Je tento muž skutečně tím, zač se vydává? Svůj obličej má sice oholený, vyráží mu však hustě vous, což se u pravého Malajce neděje. Jeho barva není žlutohnědá a jeho lebka široká jako u Malajce. O vyčnívajících čelistech není ani řeči. K tomu třeba doložiti, že jeho angličtina má zvláštní americkou příchuť. Mluví lámaně, ale někdy pronáší taková rčení, jichž může užívati toliko ten, jenž řeč úplně ovládá. Na všecko to nekladl jsem žádné váhy; ale teď, kdy chovám podezření, vzpomínám na to. Skoro bych ho považoval za Yankeea a tu nebylo by ovšem divu, že rozumí německy, jelikož se ve Spojených státech nacházejí miliony našich krajanů.«
»Yankee mezi čínskými námořníky?« mínil Turnerstick. »Což by se mohl někdo tak zapomenouti?«
»Proč pak ne. Což nemohl pro nějakou příčinu z lodi uprchnouti?«
»Hm! Něco takového se ovšem často přihodí. A ti copaři přijmou ovšem velice rádi zkušeného námořníka mezi sebe. Máte-li pravdu, tedy je ten chlap zběhem, jemuž není radno důvěřovati.«
»To je také můj náhled. Proč naslouchá? Proč zamlčuje svou národnost? Proč povídá zase, co slyšel? Proč nedozná otevřeně, že nám rozumí? Sleduje záměr, který není dobrý. Proč ustanovili právě jeho k naší obsluze? Je ve srozumění s kapitánem proti nám. Zamýšlejí proti nám něco zlého.«
