» O mé Hollandsko a Nizozemsko!« zvolal ulekaně, »Je to pes?«
»Ano, pes je to. Dschi jmenuje se pes. Jedl jste psí pečeni. Nevíte, že v Žíně krmí jisté druhy psů, kteří rychle tuční, aby je potom zabili a snědli?«
»Psí maso, psí maso jsem jedl!« křičel tlustý.
Vzchopil se se svého sedadla a chtěl odkvapiti, rozmyslil se však jinak. Obrátil se zase, uhodil energicky jednou rukou do druhé a zvolal: »Neen, en driemal neen, en duizendmal neen! Wat in de maag ist, dat moet ook in de maag blijven — ne, a třikrát ne a tisíckrát ne! Co je v žaludku, to musí také v žaludku zůstati!«
»I když je to pes!« smál se Methusalem.
»Ja, de Hond miet blijven! Ik et mook en gebraden openop — ano, pes musí zůstati! Sním ještě nějakou pečeni na to.«
Všichni se smáli. On usedl však zase na své pokrývce a v jeho tučném, spokojeném obličeji nebylo nejmenší stopy po ošklivosti, již byl právě pocítil.
»Tak, psa jsme pochovali,« pokračoval Methusalem dále. »Nyní jde o to, zda-li zmůžeme to ostatní rovněž tak lehce. Nedivili jste se odpovědi, kterou dal duch na mou otázku?«
»Neobyčejně!« řekl Turnerstick. »Nejdříve, když přivedli ducha, jehož nebylo přece viděti, horlivě se mu klanějíce a zdvořile jej zvouce, aby se posadil, musil jsem se velice přemáhati, abych smích potlačil. Ale později, když jste mi odpověď přetlumočil, což bylo ostatně třeba toliko proto, že tento duch diktoval tak mizernou čínštinu, nevěděl jsem opravdu, na čem jsem.«
