»Myslíme své přání skutečně upřímně,« naléhal Ho-tschang. »Nemáme tištěných pozvání na palubě, a protože mluvím anglicky, nemyslím své pozvání čínsky.«
»Smím tomu věřiti?«
»Ano, prosím velice o to.«
»Tedy chci se odvážiti přijati vaše pozvání. Kdy začne večeře?«
»Za půl hodiny. Přijdu sám pro vás. Masa nemohu vám bohužel předložiti, neboť to snědl duch.«
»Dosud jsem nevěděl, že by duchové jedli maso. Snad mají zvláštní zálibu pro pečeni, kterou jste mu předložili. Budete tak laskaví a povíte mi, z kterého zvířete bylo to maso?«
»Bylo to dschi, nejlahodnější jídlo, jež je vůbec možno. Proto nám bohužel duch ničeho nezanechal.«
Mezitím, co se Methusalem vracel ke svým společníkům, kteří po dobu této rozmluvy stranou stáli, smál se potichu tomuto dschi. Zavedl je do kajuty, protože jim chtěl něco sděliti a chtěl zůstati nepozorován.
Když stanuli, sdělil jim, že jsou pozváni k večeři a dodal usmívaje se: »Ale mijnheer van Aardappelenbosch nebude tu moci mnoho vykonati.«
»Proč pak ne?« tázal se tlustý. »Já jím a piji vebmi rád.«
»Ale vždyť jste již odpoledne důkladně pojedl a teď večer také.«
»Ovšem, než přes to přese vše mám již zase hlad.«
