Stránka:MAY, Karl - Červenomodrý Methusalem.pdf/141

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

»Já jsem to byl,« vysvětloval tlustý. »Já jsem kořalku vypil.«

»Vy?« tázal se Methusalem užasle. »Vy jste mu džbán vypálil?«

»Ano.«

»A úplně jej vyprázdnil?«

»Ano; vždyť byl přece velice malý a kořalka slabá.«

»Tu mi ovšem vzchází světlo! Tu jste zajisté také celý koláč snědl?«

»Sežral jsem ho.«

»A to množství masa?«

»To jsem také sežral.«

»Ale vždyť jste přece před tím v hotelu tak hojně obědval! Jak je vám teď kolem žaludku? Jak se vám daří?«

»Velmi dobře, výborně; mám koláč velice rád a také maso!«

»Nuže, potom ať upeče někdo ne mně, nýbrž vám celého čápa! Myslím, že byste i toho ztrávil!«

»Čápa? Proč pak ne, je-li dobře upečen!«

Řekl to s takovou vážností a tak nenuceně, že ostatní se dali do hlučného smíchu. Právě vrátili se Číňané vyprovodivše ducha. Námořníci roztrousili se po lodi; ale důstojníci vzali kněze mezi sebe a zavedli s ním velice pohnutý výslech o neobyčejné chuti, již projevil duch. Dokládal se svou nevinností; ale oni mu nevěřili a donutili ho, aby jim své kapsy ukázal. Kterak užasli, když shledali, že jsou prázdné! Nespustili kněze s očí; nemohl tedy koláč a maso jinde schovati,