Stránka:MAY, Karl - Červenomodrý Methusalem.pdf/140

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

»Zcela zřetelně. Bylo to tak blízko, jako byste to byl vy.« —

Aby vyvázl z rozpaků, vyzval kněz nyní také důstojníky, aby přednesli své otázky. Odepřeli to a tak viděl, se nucena s duchem se rozloučiti. Napsal zdvořilé díkučinění na lístek a spálil jej potom. Ale duch vynikal rovněž dobrým tonem, neboť vjel do kněze a donutil ho, aby pomocí štětce napsal do písku: »Ctění pánové, byl jsem velice potěšen poznati vás a děkuji vám vřele za dary, jimiž jste mne oblažili a posilnili. Nyní musím spěšně odejíti, neboť čekají ještě mnozí jiní na mou pomoc, a tak žádám vás, abyste mne laskavě ke schodům doprovodili.«

Jakmile byla přečtena tato slova na rozloučenou, ihned bylo jim vyhověno. Každý z přítomných dostal do ruky hořící, žlutý papír a potom byl uspořádán průvod, aby ducha doprovodil s náležitou poctou k lodním schodům. Šel zase tak, jak byl přišel, totiž mezi kapitánem a kormidelníkem, a ačkoli ho nebylo viděti, klaněli se přece všichni nepřetržitě, dokud loď neopustil.

Němci zůstali na svých místech. Ani jim nenapadlo, aby provozovali také hokus pokus a tím vzbudili domnění, jakoby mu věřili. Něco z toho bylo jim ovšem nesrozumitelné.

»Ten duch byl důkladný jedlík a piják,« minií Bohumír. »Ten se musil dlouho postiti.«

»Nesmysl!« řekl Turnerstick. »Kněz vypil a snědl všecko.«

»Ten suchý, malý chlapík? To mi nechce do hlavy. Odtud jsem ucítil, že ta kořalka voněla jako devadesátistupňový líh. A takový plný hrnec? Ne, to nebyl kněz.«