stiti. Můj otec byl bohatým sládkem. Měl ctižádost, aby se mohl pochlubiti učeným a proslulým synem. Vzpíral jsem se proti tomu, neboť nechtěl jsem býti ničím jiným, než čím byl on, totiž sládkem. Můj odpor nic nepomohl. Musil jsem skloňovati Faba, bob, ačkoli mi byl chmel milejší nad všecky boby. O ostatním chci pomlčeti. Otec proměnil svůj pivovar v akciový podnik a zanechal mi značné jmění. Já však to nepřivedl než k omšené hlavě, to jest stal jsem se jen akademickým pobudou a rváčem, jenž jeví se opravdovému zápasníku opovržlivým. Začínám nyní právě celou prázdnotu tohoto bezúčelného bytí bolestně pociťovati. Stydím se sama sebe. Nechci býti déle neužitečným členem lidské společnosti. Chci skutky činiti a můj první čin má záležeti v tom, že dám ve vašem synovi náhradu za svou ztracenou dobu studijní. On má studovati, a já zaplatím za něho. To je to nejmenší, co mohu učiniti. A to nesmí vás tísniti, neboť nikoli vy budete mi za to něco dlužna, nýbrž já zahladím dluh, jenž mi těžce na srdci leží. Je to mým přesvědčením, že nemáte práva odmítnouti mne s mým návrhem. Učiníte tím svého syna šťastna a prokážete mi tím velikou službu, jíž vám nikdy nezapomenu. Tedy řekněte ano; plácněte a tím je tato věc uzavřena a přijata!«
Od té doby navštěvoval Richard gymnasium, a »Methusalem« bděl nad ním jako slepice bdí nad svým jediným kuřátkem, Toto kuřátko čítalo nyní sedmnáct let a namáhalo se všemožně, aby splnilo naděje matky a »strýce Methusalema«.
Když tento nyní vstoupil s dopisem z Číny v ruce, padl jeho zrak na obraz tiché rodinné píle. Paní Steinová byla zaměstnána nějakým látáním. Gymnasista seděl hluboko skloněn nad mapou, jejíž čáry sledoval
