Stránka:MAY, Karl - Červenomodrý Methusalem.pdf/128

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

»To se rozumí! Ale tito lidé nenosí své jmění v kovu, nýbrž ve směnkách a jiných papírech.«

»Tomu nerozumím. Odejmu jim tedy peníze a papíry prodám Hui-tschu (nejvyššímu společenstva) v Ngo-feu.«

»Ty nechceš tedy do Kjuang-tschén-fu?«

»Ani mi nenapadne! Mezitím, co budou ti chlapi spáti, vyplujeme na moře.«

»Máme však příliv; to půjde z těžka.«

»Počkáme, až nastane odliv.«

»Ti lidé to zpozorují.«

»O nikoli, neboť dáme jim opia do nápoje a vítr s pevniny vanoucí zažene nás brzy beze hluku na moře, kde je hodíme do vody. Moje papíry jsou v pořádku; mohu tedy odplouti, kdy se mi zlíbí!«

»Utopiti je chceš?«

»Zajisté! Máš s nimi útrpnost? Což myslíš, že je mám nechati na živu, aby potom prozradili, že má ‚Schui-heu‘ je Tsen-lung-yen?«

»Na to nemyslím. Ale teď nesmějí ještě zemříti, nýbrž teprve později v Ngo-feu u Hui-tschu.«

»Proč?«

»Protože bez nich nemůžeme jejich papíry prodati nebo jinak zužitkovati. Já to znám.«

»Ty to musíš ovšem lépe věděti než já. Což musejí býti při tom?«

»Ano, musejí dáti své svolení a podpis.«

»To neudělají.«

»Udělají to, řekneš-li jim, že jinak musejí zemříti. Budou mysliti, že se tím od smrti vykoupí.«