»Tedy jimi ještě nejsou?«
»Ne.«
»Podvodníci. Co jsou ti druzí dva?«
»Ten tlustý je Hong-tse, kupec, který chce zde obchod zaříditi a tudíž mnoho peněz u sebe míti musí. Ten čínsky oděný musí však býti Ho-tschang jako ty. Je na polo ztřeštěný a vydává se za Fu-tsianga, což se mu může špatně vyplatiti.«
»A co chtějí tito Němci v Číně?«
»Hledají strýce nejmladšího z nich, který musí býti velmi, velice bohat. Také hledají nějakou paní a její děti.«
»Tos slyšel?«
»Ano, velice zřetelně.«
»Což mluvili anglicky?«
»Ne, nýbrž německy, svou mateřskou řečí.«
»A té ty rozumíš?«
»Ano. Víš přece, že jsem rozený Yankee a utekl jsem svému kapitánovi, protože jsem jednomu plavci nůž do těla vrazil a za to měl jsem železa dostati. Tu přišel jsem na ‚královnu vody‘, kde mne nikdo nenajde a kde se mi ještě moohem lépe bude líbiti, až budu lépe rozumět čínsky. Plul jsem s německými námořníky a přiučil jsem se z jejich řeči, která je anglické podobna, tolik, že těmto pěti cestujícím dosti dobře rozumím.«
»To je výborné! Naslouchej jen dále; ale nedej na sobě ničeho znáti! Dostaneš zvláštní odměnu. Peníze mají u sebe?«
