KAPITOLA ŠESTÁ,
„Kong-pit.“
Prostor, jenž byl cestujícím vykázán, byl skutečně spíše kajutou než kojí. Byla sice prázdná a jenom rohoží obložená, ale tak vysoká, že mohlo se státi zpříma, a tak dlouhá a široká, že našich pět cestujících mělo dosti místa. Když přinesli námořníci na pevninu vyslaní přikrývky, pro něž byli posláni, tu dalo se zříditi na noc velice pohodlné lůžko.
Milé bylo cestujícím, že k jejich výhradní obsluze byl komandován námořník, jenž byl angličtiny dosti mocen. Neměl mongolský obličej, byl malý a hubený a sdělil jim, že je Malajec a angličtině naučil se ve Východní Indii. Byl velice ochotný, uhodl téměř jejich přání, než byla vyslovena, a přinesl1 im různé předměty, jež se mu zdály vhodnými, aby dodaly kajutě útulnějšího vzezření.
Rozumělo se samo sebou, že lodní důstojníci měli více na práci než zabývati se jenom svými cestujícími. Tito seděli na palubě čekajíce na návrat svých poslů, kteří dle zvyku čínského dlouho se nevraceli. Mezi tím nastala tma a Malajec zavěsil blízko nich papírovou
