dva, kteří se zvolna přiblížili. Methusalem poznal majitele lodi. Druhý měl na sobě jakýsi mnišský kroj. Na všechen způsob byl to Hiang-kung, lodní kněz.
První z nich obdržel od kapitána převozné, ovšem že ne zpropitné. Čtyři Číňané ustoupili stranou; chvíli mluvili pospolu a vrhali při tom ostré, zkoumavé zraky na cestující. Majitel lodi neměl, jak bylo Degenfeldem docela správně poznamenáno, obličej, jenž by vzbuzoval důvěru, kněz vypadal ještě pochmurněji. Jejich zraky podobaly se zrakům obchodníků, kteří chtějí zboží přesně odhadnouti.
»Ti chlapi se mi pranic nelíbí,« pravil Methusalem. »Pohlížejí na nás jako na zboží, jež má přejíti v jejich majetek. Proč mluví mezi sebou potají?«
»To mne nijak nerozčiluje,« odpověděl Turnerstick. »Kapitán musí věděti, koho má na palubě, a že musíme vzbuditi jejich zvědavost, rozumí se samo sebou. Jen nechte ty chlapy mluviti. Mně se líbí, ačkoli nerozumí ani slovu mé vysoké čínštiny. Jenom až přijdeme do vnitrozemí. Tu uvidíte, jaký effekt způsobím svými jazykovými vědomostmi! Kromě toho je tato ‚Schui-hen‘ skutečně nádherná loď, pěkná a čistá v nejvyšším stupni. Snad budeme moci nahlédnou ti také pod palubu. Nejraději bych tu ihned zůstal. Snad to také učiním, dovolí-li to. Proč mám přenocovati v hotelu a tolik peněz zaplatiti?«
Jakoby byli zaslechli slova kapitánova, přiblížili se zase oni čtyři a kapitán pravil: »Zpravil jsem Hiang-kunga o tom, že chcete viděti Kong-pit. Rád by to dovolil, nesmí však, protože byste potom zajisté loď opustili a teprve zítra ráno zase na palubu přišli.«
»To skutečně zamýšlíme,« potvrzoval Degenfeld. »Ale proč má býti tato okolnost na překážku?«
