Stránka:MAY, Karl - Červenomodrý Methusalem.pdf/116

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

strašlivý, táhlý falešný ton, že se Hollanďan ihned posadil a oběma rukama si uši zacpal.

»To pomáhá! Není-li pravda?« řehnil se mu Bohumír. »Dále! Ještě jednou!«

Ačkoli byl druhý ton ještě strašlivější než první, tlustý zůstal seděti. Šklebil se sice tak žalostně, jak jen vůbec možno, ale držel si uši oběma rukama a nehýbal se.

»Nechce to více účinkovat?« ptal se Bohumír. »Vždyť první fermata pomohla! Však ono to půjde!«

»Nemohu; umru!« odpovídal tlustý vrtě hlavou.

»Nech ho!« zvolal Methusalem, který byl mezitím na řebřík vystoupil. »Mrtvým třeba klidu dopřáti. Ať je mu země lehká. Ale my máme něco jiného na práci. Tady nahoře na palubě voní to přerozkošně. Myslím, že je tu skvostná hostina. Čiji rumpsteaks s brambory, také cellerový salát tu zavání. Zdá se, že jsou již při druhém jídle. Pojď tedy rychle nahoru, Bohumíre! Čínský oběd, toho nesmíme zameškati!«

»Pečená ledvina ?« zvolal tlustý, spustiv ruce s uší. »Cellerový salát? Oběd na čínské lodi? Budu také jísti. Půjdu také na loď!«

Co Bohumír se svým oboe nedokončil, to podařilo se Methusalemovi lákavou zvěstí. Rumpsteaku nemohl tlustý odolati. Vyskočil se země, nastrčil torbu, jež mu byla spadla, zase na hlavně obou ručnic, uchopil také rodinný sluník a šplhal potom s takovou pohyblivostí, jakou by byl před tím nikdo u něho nehledal, po řebříku vzhůru.

Bohumír stoupal za ním a zvolal ve smíchu: »Tak se člověk dozví, jak se mrtvá těla budí a k rozumu